Historie sv. Vojtěch
Kostel sv. Vojtěcha
Zasvěcení a jméno kostela
Kostel je zasvěcen a nazývá se dle druhého biskupa pražského. Biskup Vojtěch pocházel z rodu Slavníkovců a žil v 2. polovině 10. století. V mládí studoval v německém Magdeburgu. Jako český biskup vystupoval proti obchodu s otroky, mnohoženství a alkoholismu. Prosazoval pravidla křesťanské morálky u všech společenských vrstev, čímž se získal mnohé nepřátele. Dostával do sporu se světskou mocí a v době přemyslovského knížete Boleslava II. byl dvakrát nucen opustit Čechy. Působil kromě Čech také v jiných evropských zemích (Itálie, Polsko). Zahynul násilnou smrtí r. 997 při misijní výpravě do tehdy pohanského pobaltského Pruska (zřejmě v oblasti Kaliningradu, dnes Rusko). Jeho tělo vykoupil polský kníže Boleslav Chrabrý a nechal slavnostně pohřbít v městě Hnězdně. Český kníže Břetislav I však později podnikl válečnou výpravu a ostatky nechal z dobytého Hnězdna převézt do Prahy. Vojtěch byl svatořečen r. 999 papežem Silvestrem II. Dnes jsou ostatky sv. Vojtěcha uloženy v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. V zahraničí je sv. Vojtěch znám spíše pod svým biřmovacím jménem Adalbert (latinsky Adalbertus).
Sv. Vojtěch má zásluhy o rozvoj písemnictví na českém území a je mu připisována i česká a polská písňová tvorba. Spolu s knížetem Boleslavem II založil Břevnovský klášter, středisko vzdělání v českém středověku. Vliv sv. Vojtěcha sahal a sahá i do sousedních zemí. Jeho mladší bratr Radim se stal r. 1000 prvním arcibiskupem hnězdenským (v tehdy hl. městě Polska). Opat Anastasius (+1037), který vedl břevnovský klášter, později patrně založil opatství v Uhrách (dnes Maďarsko). Vojtěch, dle tradice, možná též pokřtil či biřmoval budoucího uherského krále Štěpána I. Významná maďarská bazilika v Ostřihomi (Esztergom) je zasvěcena také sv. Vojtěchovi. Chrám s jeho jménem se nalézá i v korunovačním městě německých králů v Cáchách (Aachen). Sv. Vojtěch je uctíván jako národní patron Čechů a Poláků a patron maďarské ostřihomské diecéze. Někdy je sv. Votěch, s nadsázkou, nazýván prvním českým moderním Evropanem. Jeho socha se nachází nad portálem (vstupní dveře) našeho kostela.
Architektura a výzdoba kostela
Kostel, zmiňovaný již v roce 1318, je v jádru gotická dvojlodní stavba. Byl postaven ve dvou etapách ve 14. století. Rozsáhlá barokizace proměnila jeho vnitřní i vnější vzhled. První část barokizace proběhla v letech 1690 - 1695. Kostel byl znovu vysvěcen pomocným biskupem pražským Janem Ignácem Dlouhoveským (+1701). Kolem roku 1745 proběhla druhá část barokizace. V 19. století byl kostel částečně regotizován staviteli Jiřím Pacoldem a Benediktem Barochem.
Lodě chrámu jsou uvnitř zaklenuty gotickou křížovou klenbou. Později byly zřízeny barokní empory (nadzemní galerie). Od severu přiléhá barokní kaple sv. Kříže z roku 1693, se zevní úpravou z roku 1740. Cennými prvky interiérové výzdoby jsou pozdně gotické malby na klenbě hlavní lodi, pozdně gotická dřevořezba Panny Marie Zderazské z konce 15. století v boční lodi, cínová křtitelnice rovněž z konce 15. století a barokní oltář v kapli sv. Kříže z roku 1717. Na novogotickém hlavním oltáři z roku 1875 jsou umístěny sochy sv. Václava a sv. Ludmily od Eduarda Veselého. Na tomto oltáři je také trojí zobrazení sv. Vojtěcha od Petra Maixnera (mladý sv. Vojtěch, sv. Vojtěch jako český biskup a smrt sv. Vojtěcha v pobaltském Prusku).
Velké osobnosti českého umění v kostele a farnosti sv. Vojtěcha
Koncem 19. století zde byl ředitelem kůru Josef Förster, mladší (*1833, +1907). Tento varhanní skladatel a hudební pedagog dal mnohé podněty rozvoji chrámové hudby. Jako ředitel kůru působil u sv. Vojtěcha od r. 1863 (v r. 1887 se stal ředitelem kůru katedrály sv. Víta). Mezi jeho rozsáhlé dílo patří duchovní skladba Ke cti sv. Vojtěcha op. 31 a kantáta Otec vlasti. Z pedagogické tvorby jmenujme učebnici Nauka o harmonii, která ovlivnila řadu pozdějších skladatelů. Josef Förster, ml., také obohacoval místní chrámovou hudbu uváděním děl italské polyfonní hudby (G. Palestrina aj.).
Jako varhaník v kostele sv. Vojtěcha působil i světově nejhranější český skladatel Antonín Dvořák (*1841, +1904). Pracoval zde pod vedením svého bývalého učitele z varhanické školy Josefa Förstera, mladšího. Antonín Dvořák byl varhaníkem u sv. Vojtěcha v letech 1874-1877. Tehdy měla premiéru jeho symfonie č. 3 Es dur, byla dokončena symfonie č. 4 D moll a vznikla symfonie č. 5 F dur. V této době také redigoval svojí operní prvotinu Král a uhlíř a složil operu Vanda. V letech 1876-1877 vznikalo klavírní provedení jeho duchovního díla - kantáta Stabat Mater, která mu později přinesla významný úspěch v zahraničí. Připomeňme si rovněž Dvořákův výrok: " ...... mým heslem jest a bude: Bůh, láska, vlast ! A to jediné vede k šťastnému cíli ! ... " (A.D, 1884)
Syn Josefa Förstera, mladšího - Josef Bohuslav Foerster (*1859, +1951) byl význačný český skladatel, pedagog, spisovatel a hudební kritik. Strávil část svého dětství s rodiči a sourozenci v budově patřící farnosti sv. Vojtěcha (dnešní Pštrossova č. 201/19). J. B. Foerster působil jako varhaník u kostela sv. Vojtěcha v letech 1882-1888. V letech 1189-1892 byl ředitelem kůru v blízkém kostele Panny Marie Sněžné. Jeho ženou byla Berta Lautererová, úspěšná sopranistka Národního divadla. Její angažmá vedla i jejího manžela v r. 1893 do ciziny. Nejprve na deset let do Hamburku, kde vyučoval klavírní hru a pracoval jako hudební kritik a redaktor listu Hamburger Nachrichten. Od roku 1903 až do konce první světové války byl Josef B. Foerster činný ve Vídni. Tam vyučoval na Universität für Music und darstellende Kunst Wien a pracoval jako referent listu Die Zeit. V r. 1918 se rodina vrátila do Prahy do nově vzniklého Československa. J.B. Foerster v době první republiky vyučoval na konzervatoři a na univerzitě v Praze. V roce 1931 byl zvolen prezidentem České akademie věd a uměni a tuto funkci vykonával až do roku 1939. Koncem roku 1945 mu byl udělen titul Národní umělec, jako prvnímu hudebníkovi. Během svého dlouhého života poznal řadu vynikajících umělců, kteří na něho měli vliv: B. Smetanu, A. Dvořáka, Gustava Mahlera, Petra Iljiče Čajkovského i J. Nerudu.
Těžištěm převážně lyricky laděného díla J. B. Foerstera je vokální a symfonická hudba. Psal i opery - Debora, Eva, Jessika. Rozsáhlé je jeho dílo literární, z něhož významným pramenem poznání jsou několikadílné Paměti. Zvláštní zmínku si zasluhují Foersterovy písně a sborové skladby, Jejich vroucností a melodikou pronikl do podvědomí i prostých lidí. Z mnohých jmenujme skladby České krajině, Oráč, Velké širé rodné lány, Polní cestou, Z osudu rukou, Když jsme se loučili aj. Mezi jeho duchovní skladby patří Písně k sv. patronům českým, op. 68 (1932) a Missa in honorem S. Adalberti / č.: Mše k poctě sv. Vojtěcha, op. 188 (1947) a také Missa in honorem Beateae Mariae Virginis, op. 185 (1948).
Mladším bratrem Josefa B. Foerstera byl Viktor Foerster (1867-1915), malíř a mozaikář. Tento výtvarník vyzdobil církevní stavby v Emauzích, na Hostýně, na Vysočině aj. Podílel se i na restauraci mozaikové výzdoby v italském klášteře Monte Cassino (1902). Dílem Viktora Foerstera je také mozaikový obraz Madony na průčelí nedalekého kostela P. Marie Sněžné (1903).
The Church of St Adalbert (Kostel sv. Vojtěcha)
Architecture and Decoration of the Church
The church, first mentioned in records in 1318, was built as a two-nave gothic structure. It was constructed, in two stages during the 14th century. An extensive Baroque reconstruction changed its interior and exterior appearance. The church underwent the first phase of baroquisation from 1690 till 1695. It was reconsecrated by the auxiliary bishop of Prague Jan Ignác Dlouhoveský (+1701). The second phase of baroquisation took place around 1745. The church underwent partial regothisation during the 19th century by the architects J.Pacold and B.Baroch.
The naves of the church are domed inside by Gothic groin rib vaults. The Baroque matronea, at the sides, were added in the later period, The Baroque Holy Cross Chapel (kaple sv. Kříže), built in 1693, adjoins from the north and underwent exterior modifications in 1740. Valuable elements of the interior decorations are the late-Gothic frescos on the vaults of the nave; the main neo-Gothic altar that dates back to 1875, statues of the altar by E. Veselým, paintings on the altar of St Adalbert by P. Maixner; the late-Gothic wood carving of Our Lady of Zderaz from the end of the 15th century; and the Baroque altar in the Holy Cross Chapel from 1717.
Great Personalities of Czech Music and Art in the Church and Parish of St Adalbert
During the late 19th century three significant Czech composers worked in the Church of St Adalbert. Josef Förster worked as a choir master. Antonín Dvořák and Josef Bohuslav Foerster worked there as organists. Antonín Dvořák composed his symphonies No. 4 and No. 5 and redrafted his first opera, The King and the Charcoal Burner during that period.
The son of Josef Foerster - Josef Bohuslav Foerster, was the organist here until 1889. His wife, Berta Lauterer, was an outstanding sopranist at the Czech National Theatre. Her career led both of them abroad. First they went to Hamburg, Germany, for a period of 10 years. In Hamburg Josef Bohuslav Foerster taught piano and worked as a musical editor and critic. Later they moved in Vienna, Austria (from 1903 until the end of the World War I). In 1918 the family returned to Prague to the newly established Czechoslovakia. J. B. Foerster´s long and fruitful life brought him into contact with number of outstanding artists, people who had a major influence on him, e.g. B. Smetana, A. Dvořák, Gustav Mahler, Petr Ilijich Tchaikovsky and also Jan Neruda. .
The core of his work was vocal and symphonic music. However, he wrote also operas - Debora, Eva, Jessika. His literary work is extensive and includes a multi-volume work Paměti (Memories). Of particular note are songs and choruses of Foerster. These have made their way into conciousness of a lot of common people thanks to their fervor and melody. Among them are Oráč (The Ploughman), Velké širé rodné lány (My Homeland's Great Fields), Polní cestou (Along the Field Path), Z osudu rukou (From the Hands of Fate), Když jsme se loučili (As We Did Part).
